V gestalt terapii říkáme, že to, co zůstává nevyřčené, je často stejně důležité jako to, co vyslovíme. Ticho má svou kvalitu a nese různorodé významy. Je to okamžik, kdy se figura – to, co je právě podstatné – ještě plně netvaruje, zatímco pozadí už aktivně působí.
Ticho jako rozhovor se sebou samými
Když eliminujeme okolní podněty, ozývá se vnitřní hlas. Jenže ne vždy mluví přívětivě. Mnozí lidé si v tichu říkají:
„Měl/a bych být jiný/á.“
„Nevím, co vlastně potřebuju.“
„Proč se cítím tak, jak se cítím?“
V tichu se zviditelní to, co během roku překryjeme výkonem, povinnostmi a zvuky každodennosti. Zpomalíme-li můžeme slyšet.
Gestaltový přístup nás zve, abychom v tichu nespěchali k rychlým interpretacím, ale k jemnému sledování:
Co se mi teď objevuje ve vědomí? Jak se mé tělo přizpůsobuje této chvíli? Co právě teď potřebuju k lepšímu kontaktu se sebou? Co nyní prožívám?
Ticho se tak stává zrcadlem. Ne proto, aby nám ukázalo „pravdu“, ale aby dovolilo všímat si toho, co je přítomné. Bez soudů.
Mezi námi: Co říkáme, když mlčíme
Mezilidské ticho bývá nabité. V rodinách, partnerských vztazích, mezi přáteli i kolegy. Občas je něžné, jindy napjaté.
V dialogu, který neobsahuje slova, se může kupříkladu dít:
Dovolování prostoru:
„Chci tu s tebou být, netlačím, nespěchám.“
Zpřítomnění napětí:
„Nevím, jak o tom mluvit, ale vnímám tě.“
Zkoušení hranic:
„Dokud nic neříkám, zůstávám v bezpečí.“
Odmítnutí kontaktu:
„Cítím se ohroženě, nepřibližuj se.“
Ticho není absence sdělení — je to sdělení beze slov. Gesta, pohledy, zpomalování dechu, polohy těla, vnímání druhého. Vše je součástí dialogu.
V gestaltu často sledujeme, co se děje mezi námi, nikoli jen v každém z nás. Ticho je v tomto ohledu velmi výmluvné. Ukazuje rytmus kontaktu: přiblížení a oddálení, zvědavost i zdrženlivost.
Když se ticho stane setkáním
Nejkrásnější jsou chvíle, kdy se ticho mezi námi stane prostorem, kterému důvěřujeme. Můžeme v něm chvíli spočinout, být spolu bez výkonu. V takovém tichu se děje něco paradoxního: nejde o mlčení, ale o hluboké slyšení.
Často právě tehdy, když nesázíme na slova, vzniká intimní blízkost. Můj dech se sladí s tvým. Naše pozornost se na chvíli opře o společné pole. A to je také dialog — možná ten nejčistší.
Když je ticho těžké
Někdy je ticho zatížené starými příběhy: nevyřčenými výčitkami, obavami, introjekty typu „když mlčí, určitě se na mě zlobí“. Ticho se tak může stát prostorem našich vlastních projekcí.
Pomáhá vrátit se k přítomnému okamžiku:
Co vidím?
Co slyším?
Jak se právě teď cítím v kontaktu s tím druhým?
Co bych si přál/a, aby zaznělo — a co mi brání vyslovit to?
Uvolnění napětí často nastane, když si dovolíme dát tichu hlas:
„Je mi teď těžko mluvit, ale jsem tu.“
„Nejsem si jistý, co říct.“
„Cítím napětí.“
Tím tichu neunikáme — naopak ho oslovujeme. Dáváme mu jakési ohraničení, které samo o sobě přináší úlevu. Rozplizlé a všude přítomné napětí se smrskne do kompaktnějšího a mnohem menšího tvaru, stává se snesitelnější.
Vánoční prostor pro jemnost
Možná právě v předvánoční době stojí za to zkoumat ticho jako kvalitu vztahu, nikoli jako prázdné místo, které možná ze setrvačnosti nebo ze strachu obvykle zaplňujeme prázdnými slovy.
Jaké je ticho, když jsem sám se sebou?
Jaké je ticho, když jsem s někým, na kom mi záleží?
Co říká ticho, které by potřebovalo zaznít — ale já ho obvykle překryju slovy?
Ticho nemusí být nepřítelem dialogu.
Ticho je dialog.
A někdy je tím nejpravdivějším, co mezi lidmi zazní.
Pokud při čtení tohoto textu cítíte, že by pro vás bylo podpůrné zkoumat ticho, vztahy i sebe sama v bezpečném prostoru s průvodcem, může být psychoterapie s gestalt přístupem jednou z cest. Gestalt terapie nabízí prostor zpomalit, všímat si toho, co se děje „tady a teď“, a být v kontaktu – se sebou i s druhými – bez tlaku na výkon či rychlá řešení. Pokud vás tato možnost oslovuje, neváhejte se objednat. I první setkání je začátkem dialogu, ve kterém má své místo slovo i ticho.
Autor článku: Mgr. Radka Dydňanská, Ph. D.
Psychoterapeut kliniky INCARE
Tel. +420 273 162 162
incare@incare.cz
